O Toltécích

        Teď jsi mě dostal. Já nevím. Nebo možná vím a neumím to vysvětlit. Nebo to možná vysvětlit umím, ale nechci. Budeš muset počkat a sám si přijít na to, jak to vlastně je (don Juan Matus, Umění snítⁱ).

1. O Toltécích

   1. Archeologické nálezy o Toltécích, říše Toltéků

Původ Toltéků jako etnika je nejasný. Tento kmen pravděpodobně vznikl

smíšením různých populací indiánu ve středním Mexiku. Ze skalnaté pouště severního Mexika přišla skupina Toltéků – Čičiméků. Další skupina Toltéků – Nonohualců přišla ze vzdáleného jihu. Dle archeologických vykopávek se zjevně již nejednalo o lovecké nebo sběračské skupiny kočovníků. Museli již znát zemědělství a dosáhnout určitého stupně sociální integrace. Někteří vědci se naproti tomu domnívají, že to byli sochaři a řemeslníci, kteří byli pozváni, aby někdy v 9.století pomohli budovat hlavní město Tuluⁱⁱ.

Dle Katze vpadají Toltékové v 9. nebo 10. století n. l. pod vedením vojevůdce „Hada z mraků“ na středomexické Altiplano. O necelé století později pronikají hluboko do jižní části Mezoameriky. Zřetelné stopy toltécké kultury lze najít téměř ve všech oblastech Mezoamerikyⁱⁱⁱ.

Toltéky podrobené oblasti se rozpadly na řadu městských států, navzájem většinou nezávislých. Největší z nich ležel na středomexickém altiplanu s hlavním městem Tulou (někdy nazývána Tollán). Kromě toho, že šlo o státy, v nichž dominantní úlohu hráli válečníci, není o sociální organizaci toltéckých městských států známo nic bližšího.

Toltékové již usídlení v Mezoamerice byli dalšími skupinami postupujícími ze severu zatlačováni více na jih. Katz vyslovuje názor, že došlo pravděpodobně ke konfliktu starých a nových kněžských náboženství, přičemž došlo k vítězství nových toltéckých představ^iv.

Katz dále uvádí, že veškerou moc ve státě vykonávali válečníci. Toltékové vystavěli město Tula a středisko Chichen Itzá, jež se staly metropolemi. Také zahájili znovu provoz na obchodních cestách, přerušený po zániku Teotihuacánu. Došlo k velké obchodní výměně mezi nížinou a altiplanem, severem a jihem. Tři hlavní artikly: kakao, peří a bavlna, byly zdrojem bohatství, rozmachu měst a vysoké prosperity Tuly v prvním století její existence. Rozsáhlý obchod byl zřejmě i příčinou, proč se v této době v Mezoamerice objevuje znalost hutnictví kovů. Pro hospodářství a válčení, měla však druhořadý význam^v. Nástroje jsou zhotovovány ze dřeva nebo kamene, kovové nástroje slouží jako ozdoba nebo mohly mít i náboženský^* význam.

Za dvě až tři století po založení Tuly, toltéckou říší otřásají hladomory a sucha. Příčinou mohly být klimatické změny k nimž došlo ve 12. a 13. století. Archeologické nálezy dokládají, že mohlo dojít i k úpadku zavlažovacích zařízení. V důsledku hlubokých vnitřních konfliktů dochází k úpadku řady oblastí středního Mexika. Nositelé vysoké kultury se stahují do malých městských států a do Mezoameriky ze severu vpadají Chichimékové, kteří odpovídají našemu pojmu „barbaři“^vi. Tula je v roce 1168 n.l. napadena a chrámy a paláce vypleněny. Obyvatelé uprchli a zanechali Tulu opuštěnou až do příchodu Španělů. Toltékové po sobě zanechali celou řadu legend. Byli považováni za vysoce kulturní národ^vii.

1. 2. Toltécká kultura dle současných Toltéků

Čarodějka Clara v knize Taishy Abelarové Přechod čarodějů říká, že lidé

prehispánského Mexika se v mnoha ohledech velmi podobali starověkým Číňanům. Možná proto, že mohli mít společný původ, měli podobný náhled na svět. Staří mexičtí indiáni však prý měli nepatrnou výhodu, protože žili ve světě, který byl ve fázi přechodu. Tím pádem byli nesmírně vybíraví a zvídaví, zajímali se o každý aspekt života. Chtěli porozumět vesmíru, životu a smrti a zmapovat rozsah lidských možností pokud šlo o vědomí a vnímání. Zanechali detailní popis postupů, které používali a zmapovali oblasti, jež se jim díky těmto postupům podařilo odkrýt. Tato tradice byla předávána z generace na generaci a obvykle byla udržována v tajnosti^viii.

Jistou představu o zaměření a charakteru toltécké kultury můžeme

získat také z vyprávění dona Juana Matuse, zaznamenané v knize Vnitřní oheň:

„Dávno před tím, než do Mexika přišli Španělé, tu byli mimořádní toltéčtí

zřeci, kteří uměli nepředstavitelné věci. Byli posledním řetězem článku poznání, který se táhl po tisíce let. Tito mocní čarodějové rozkrývali tajemství a udržovali tajné vědění, jež používali k ovlivňování lidí, z nichž se stávali jejich oběti^ix.“

1. 3. Ti staří - druhý toltécký cyklus

Tito toltéčtí zřeci měli být svrchovanými mistry v zacházení s vědomím. Don Juan dále v knize Vnitřní oheň praví, že „dost z jejich praktik přežilo do dneška, ale naštěstí ve změněné formě. Naštěstí proto, že jejich praktiky nedovedly staré vidoucí Toltéky ke svobodě, ale do záhuby“.

Staří vidoucí byli čaroději v pravém slova smyslu, aby se od nich odlišili, používají často současné generace Toltéků označení: „ti noví“, „noví zřeci“, „noví vidoucí“^x.

Tito Toltékové jedli rostliny síly^* a to je přivedlo na stezku poznání. Těžko říci, zda je k tomu poháněla zvědavost, hlad nebo se to stalo nedopatřením, každopádně je jedli. Jakmile v nich jednou rostliny síly vyvolali svůj účinek, bylo už jen otázkou času, kdy začnou někteří z nich analyzovat své zkušenosti. Dle dona Juana museli být tito první lidé na stezce poznání velice odvážní, zároveň se však velice mýlili.

V dobách několik staletí (či možná tisíciletí) před příchodem Španělů, žili všichni tito lidé oddaní poznání, na rozlehlém zeměpisném území na sever i na jih od mexického údolí. Jejich zaměstnáním byly zvláštní pracovní obory: léčili, čarovali, vyprávěli příběhy, tančili, věštili z orákula, připravovali jídlo a pití. Tyto obory vyžadovaly a podporovaly zvláštní typ moudrosti, kterou se pak tito lidé odlišovali od průměru. Toltékové patřili do struktury každodenního života, asi jako k dnešní době patří doktoři, umělci, učitelé, kněží a obchodníci. Svoje povolání provozovali pod přísným dohledem organizovaných bratrstev. Stali se zdatnými a vlivnými do té míry, že ovládali dokonce i skupiny lidí, kteří žili mimo zeměpisné území Toltéků.

Don Juan dále vypravuje, že se celá staletí zabývali rostlinami síly. Když se konečně naučili vidět^*, ti nejpodnikavější z nich začali vidění učit i ostatní, kteří byli také oddaní poznání. A to byl počátek jejich konce. Jak plynul čas, počet zřeků stoupal a jejich posedlost tím, co vidí, která je naplňovala obřadnou úctou i strachem, nabyla na takové intenzitě, že přestali být oddaní poznání. Byli neobyčejně zdatní ve vidění a dovedli uplatňovat velikou moc nad zvláštními světy, jichž byli svědky. Ale nebylo jim to moc platné. Vidění podkopalo jejich sílu a přimělo je k posedlosti tím, co viděli^xi.

Toto období „ryzího čarodějství“ označují současní Toltéci za druhý cyklus. Jedním z nejmarkantnějších rysů tohoto cyklu bylo, že Toltéci využívali své poznání a osobní síly k manipulaci lidmi i věcmi. Čarodějové tohoto období dokázali rozšířit své vědomí do neuvěřitelných dimenzí. Současně se stali běžnou součástí společnosti a byli pevně propojeni s kulturou v níž žili. Postrádali však sílu ducha, skutečné porozumění neboť nedokázali vidět nic, než sebe samé. To je učinilo zranitelnými a vedlo téměř úplnému vyhlazení v průběhu indiánských válek^xii.

Někteří zřeci údajně tomuto osudu unikli. Dle dona Juana to byli velcí lidé, kteří navzdory svému vidění nikdy nepřestali být oddaní poznání. Ti vidoucí, kteří uměli jenom vidět dopadli špatně. Když zemi, kde žili napadli dobyvatelé, byli stejně bezbranní, jako všichni ostatní^xiii.

1. 4. Třetí cyklus a španělská poroba

Taisha Abelarová uvádí, že v Mexiku existovaly dvě kultury, které

se přímo střetly, španělská a indiánská.

„O starodávném Španělsku víme téměř všechno, ne však o starodávném Mexiku. Je to proto, že vítězové byli Španělé a ti se pokoušeli indiánskou tradici vyhladit. Ale navzdory jejich systematickému a neúnavnému úsilí se jim to tak docela nepodařilo^xiv.“

Don Juan vypráví, že když přišli Španělé, staří zřeci již byli pryč několik staletí. V té době tu však již bylo nové pokolení zřeců, kteří si začali zajišťovat svoje místo v novém cyklu. Totiž, když byl zničen svět prvních Toltéků, vidoucí, kteří přežili, se stáhli a s velikou vážností začali přezkoumávat svoje praktiky. Ze všeho nejdříve zajistili, aby se rozhodujícím momentem stal důraz na osobní disciplínu a přestali klást takový důraz na používání rostlin síly^xv. Třetí cyklus definoval jako největší slabinu starých Toltéků jejich osobní důležitost a proto noví Toltéci zaměřili mnoho svého úsilí právě na to, aby se této důležitosti zbavili. Soubor pravidel, jak toho docílit nazývají stopařstvím nebo také stezkou bojovníka.

Nový cyklus se zrovna začínal ujímat, když španělští dobyvatelé zaplavili zemi. V té době už byli noví zřeci důkladně připraveni a mohli se postavit tomuto nebezpečí. Staletí poroby, která následovala, vytvořila podle dona Juana novým vidoucím ideální podmínky, v nichž si mohli zdokonalovat svoje dovednosti. Je dost zvláštní, že právě extrémní krutost a útlak té doby jim poskytl potřebnou hnací sílu, aby zdokonalovali svoje nové principy. A vzhledem k tomu, že nikdy svoji činnost nevyzradili, byli ponecháni na pokoji a mohli si mapovat svoje objevy. Původně jich bylo dost, ale ke konci zbyla jen hrstka. Ostatní byli zlikvidováni^xvi. Feather označuje španělský útisk za tak masivní, že se stal odrazovým můstkem k posunu do vyšších, střízlivějších oblastí. Zatímco druhý cyklus byl fascinován svými zjištěními, rysem třetího cyklu bylo porozumění. Zatímco u druhého cyklu bylo chování spojeno s nenasytností, manipulováním sílou a hromaděním moci, třetí cyklus je propojil s abstraktnějšími vlastnostmi jako je rovnováha a svoboda^xvii. Abstraktní čarodějové podle Abelarové usilují o svobodu skrze rozšiřování své schopnosti vnímat^xviii.

1. 5. Toltécké linie

Dalším charakteristickým rysem třetího cyklu je vznik linií nebo také tradic.Všechny linie vidoucích začaly ve stejné době a stejným způsobem. Ke konci šestnáctého století se každý nagual^* se svou skupinkou záměrně izoloval a přerušil otevřené kontakty s ostatními skupinami. Důsledkem této drastické izolace bylo vytvoření jednotlivých linií. Existují linie, podobně jako linie kruhu dona Juana, které sahají až do přítomnosti.

Linie dona Juana prý měla čtrnáct nagualů a sto dvacet šest vidoucích. Někteří z nagualů měli pouze sedm zřeců, jiní jich měli jedenáct a někteří dokonce patnáct.

Don Juan tvrdil, že jejich linie je zcela výjimečná, protože prošla drastickou změnou v roce 1723, kdy na ni dolehly vnější vlivy, které neúprosně změnili jejich směr. Od toho okamžiku se počítá nový počátek a osm nagualů, kteří od té doby ovládali tuto linii, lze považovat za podstatně jiné, než bývalo oněch šest, kteří jim předcházeli. Díky tomuto vlivu, který je blíže popsán v knize Umění snít^xix, představuje učení linie dona Juana Matuse tu nejryzejší podobu novodobé toltécké nauky. Klade důraz na rozvoj vnímání, vymýcení pocitu vlastní důležitosti a spolupráci s přirozeným řádem. Clara Grauová říká, že patří ke stejné tradici, jako čarodějové dávných dob, ale že je jejich zaklínadla nezajímají^xx.

V současnosti je veřejně dostupné také učení linie naguala don Miguela Ruize.

1. 6. Čtvrtý cyklus – co nového ve světě

Charakteristickým rysem třetího cyklu bylo maximální utajení toltécké

nauky a to až do roku 1968, kdy Castaneda zveřejnil svou první knihu. Ken Eagle Feather je přesvědčen, že jejím zveřejněním, což byl úkol, který Castaneda dostal od dona Juana, se začal formovat nový toltécký cyklus.

Victor Sanches v roce 1990 připouští, že se vytváří početná skupina více či méně osamocených bojovníků zapojených do toltéckého mýtu. Feather v roce 1995 říká, že hovořit o čtvrtém cyklu, znamená otevřeně přiznat, že zde v současnosti probíhá určitá významná změna. Castanedovo dílo podnítilo u mnoha lidí zájem o toltéckou tradici, kterou dále rozvíjí, podobně jako noví vidoucí navázali na minulost spuštěním třetího cyklu. Tím, že Castaneda publikoval hlavní rysy systému, poskytl každému potenciálnímu uživateli pevný referenční bod. Množství publikací je jen chabým měřítkem záměru, který se s pomocí toltéckého mýtu v současnosti formuje.

Feather říká, že cesta Toltéků je dnes součástí technicky založeného světa a v průběhu své adaptace podléhá i jeho vlivu. Počátek čtvrtého cyklu tak skýtá úrodnou půdu, z níž může mnohé vzejít^xxi.

„Nepoleví-li pevná disciplína těch, kteří učení praktikují, výdobytky třetího cyklu se neztratí. Je ale třeba nadále bojovat s neodůvodněným uspokojením, brát v potaz již dosažené úspěchy a přitom si zachovat pocit dobrodružství, které skýtá život jako takový^xxii.“

Potom může člověk dosáhnout cíle, ke kterému směřuje toltécká mapa a to je poznání, porozumění a svoboda. Svoboda bytí, vnímání a konaní v tomto čase, na tomto místě, v tomto zázračném a nekonečném vesmíru.