Pobyt ve tmě je v podstatě nepopsatelný zážitek a jediné co mohu k těm co se chystají vstoupit na tuto vnitřní cestu sebepoznání napsat, je jít to zažít na vlastní kůži.
Projde tak člověk celý život (rekapitulace) a z toho vzejde uvědomění nic víc nic míň, juchůůůůů..

Jsem ráda, že jsem pro svoji čtvrtou tmu využila právě zázemí nabízené Petrem. Co se týká setkání s tmou, tak jsem nezažila nic nečekaného, pobyty ve tmě jsem si oblíbila před lety, a když občas potřebuju bezpečí tmy, ráda se do něj uchýlím. Loni jsem tam strávila velice krásné Vánoce (a slunovrat) a děkuju Petrovi, že mi umožnil pobyt v tehnle čas.
Petrovy prostory byly pro mě vyloženě luxusní, ocenila jsem prostornost i křeslo. Ale nejvíc ze všeho Petrův přístup. Nejsem zrovna výřečný typ, ovšem komunikace s Petrem byla naprosto pohodová, přirozená - prostě dokázal vytvořit pro mě bezpečné prostředí pro sdílení. Jeho zpětné vazby pro mě byly cenné a obohacující. A taky jsme se něco nasmáli :-)
A co se týká vnitřních prožitků, ty jsou vesměs nepřenositelné. Ale aspoň obecně - pobyt ve tmě (týdenní) mi leccos ukázal, přišly mi zajímavé informace, ukázaly se mi nové směry, se kterými moje hlava tehdy třeba úplně ne-souhlasila. Ovšem postupně se to otevírá, řekla bych, že pozvolna dozrávám k tomu, co ve tmě "zaznělo". Tam totiž vůbec není ticho... A už vůbec ne TMA! ;-) A jsem tomu ráda (těm novým směrům). Takže, velký dík a vděčnost za možnost tmy u Petra a za možnost tmy vůbec.