Závěr

        (…) musím tě varovat, i když se naučíš lovit, neznamená to, že ses stal lovcem, a ani poučení, jak se stát bojovníkem, z tebe ještě bojovníka nedělá (don Juan Matus, Cesta do Ixtlanuⁱ).

        Teď už ti zbývá jen jedno a výklad o mistrovství vědomí bude úplný, zbývá ti jen sám prolomit bariéru vnímání. Sám, (…) bez pomoci druhých (…). Jestliže to neuděláš, pak se všechno, co ses naučil a cos udělal, změní v pouhé řeči, jenom slova. A slova jsou dost laciná (don Juan Matus, Vnitřní oheňⁱⁱ).

1. U konce

Stručný úvod do teorie bytí a poznání mexických indiánů v tradici dona Juana Matuse nazývaný „Výklad čarodějů“ je u konce. Uveden je i s metodami, které, podle toltéckých šamanů, umožňují použít této teorie jako nástroje k transcedenci vlastního života, k dosažení vlastní celistvosti, k přímému poznání, ke zření esence vesmíru.

Výklad o toltéckém umění by však mohl dále pokračovat. Existují tři velmi propracované okruhy mistrovství vědomí, které jsou ve Výkladu čarodějů pouze nakousnuty. Je to mistrovství stopařství, mistrovství snění a mistrovství záměru. Za zmínku stojí také soubor pohybových cvičení, „magických gest“, které Castaneda nazval „Tensegrita“. Fyzická zdatnost a duševní rovnováha představují dva nejdůležitější šamanovy cíleⁱⁱⁱ.

„Už jenom vydržet pohled do neznáma – natož do něj vstoupit – vyžaduje ocelové vnitřnosti a tělo, které je udrží^iv.“

Závěr k této práci jsem rozdělil na dvě části. V první - Fenomén Castaneda - se pokusím toltécké čarodějství uchopit prostřednictvím kritiky díla Carlose Castanedy, v druhé části pak zhodnotím potenciál toltéckého systému, zamyslím se nad možným praktickým využitím jejich poznání a celou diplomovou práci uzavřu.